Setkejme se v horní místnosti

Dva nebo tři, kteří se shodnou v Ježíšově jménu. Již dva meče stačí. A jsou-li tři, je to jistě lépe. Kdo je tím mečem? Služebník slova Božího.

Vyhlížím město, kde se dva nebo tři služebníci Kristovi postavení k mluvení slova Božího (kazatelé, pastoři, církevní vedoucí) setkají v horní místnosti. V jednomyslnosti, v radosti, ve vroucích modlitbách. Jako učedníci v Jeruzalémě po vzkříšení Ježíše Krista, kteří v poslušnosti očekávali naplnění Otcova zaslíbení.

Oni nepřicházeli od svého vlastního díla, aby se v horní místnosti na chvíli potkali, a pak se opět vrátili ke svým věcem. Oni společně čekali Boží věci, a když tyto věci Boží přišly, tak se semkli k jejich naplňování. Jedno tělo - funkční struktura pro efektivní fungování všech částí těla. Jedna mysl – jedna agenda, jeden záměr, jeden cíl. Jeden Král v Božím království. Jeden Pán všech, ve všech a nade všemi.

To město vyhlížím v slzách, a přece stále v naději, že pro dva nebo tři vedoucí v jednom městě bude Boží království více než denominace, více než vlastní dílo, více než vlastní postavení, více než vážnost a přijetí mocných tohoto světa.

Možná je to tvé město. Možná jsi ty tím mečem, tím vedoucím, který již v horní místnosti čeká. Připravený umřít sám sobě, připravený žít pro Boží království. Nejen sám za sebe, ale spolu se všemi, kteří vzývají jméno Pána a konají jeho vůli.

Setkat se v horní místnosti, to je jako dobýt skalní město, pevnost Jebús. Jebúsejci se posmívají: „Sem nikdy nevstoupíš.“ David ale věděl, že tu pevnost dobýt musí. Stůj co stůj. A Bůh byl s ním. Jebús padl, povstal nový Jeruzalém. Jedno nové město, nerozdělené, pod jednou vládou a správou.

Pokud chceš vidět probuzení ve svém městě, musíš tu horní místnost najít, být tam a setkat se tam s ostatními, které tam Bůh svolává. To je tvé povolání nebo přinejmenším milník na tvé cestě. Milník, který má navždy proměnit tvoje porozumění Božímu království, které stále roste a poroste, dokud nenaplní celou zemi.

V modlitbách hledám takové město a ve svém srdci volám: „Bože, ať mohu spolurozdmýchávat oheň, který pošleš na všechny shromážděné v horní místnosti. Proměnu města – třeba Klatov nebo Plzně nebo Prahy nebo Pardubic / Hradce Králové nebo Brna nebo Ostravy nebo …. (dosaď jméno svého města) chci vidět. Chci u toho být. Chci vidět, jak se můj Pán ujímá svého dědictví ve svatých.“


Milan Chotaš

Velmož, který chce být králem, nezůstane ani velmožem

Malkísedek přijal Abramův desátek.

Uplynulo mnoho dní a Malkísedek, král Šálemu, vyhledal proroka z domu Jišajova. Dal mu do ruky semeno a řekl: "Obešli velmože údolí Jordánu a vyhlaš: Strom na prastarém návrší vzešlý z tohoto semene vydal své ovoce. Shromážděte se k němu, natrhejte z jeho plodů a dejte jíst svému lidu."

Na prastaré návrší vedla cesta, o kterou vedlo spory hned několik velmožů údolí; měli za to, že ta cesta vede přes jejich území. Prorok nehleděl napravo ani nalevo a po té svaté cestě vystupoval ke stromu - měsíc co měsíc. To trvalo tři roky.

Když se nachyloval třetí rok, ovoce dozrálo. Prorok obeslal velmože a vyhlásil: Ovoce je zralé. Shromážděte se ke stromu na prastarém návrší, natrhejte z jeho plodů a dejte jíst svému lidu."

Velmoži se poradili se svým srdcem, prorokovo slovo od sebe zaplašili a ke stromu nepřistoupili.

Prorok ještě nějaký čas čekal na prastarém návrší, a když bylo jasné, že velmoži pro ovoce sami nepřijdou ani nikoho nepošlou, sestoupil do Betléma. Byl ještě na cestě, když jej potkal Malkísedek.

Malkísedek se proroka zeptal: "Roznesli jste ovoce lidu v údolí?" Prorok smutně odpověděl: "Nebylo, kdo by ovoce očesal. Velmoži ke stromu nepřistoupili." Malkísedek vzplanul hněvem: "Co udělám s těmi mocnými, kteří nechávají hnít ovoce na mém stromě? Vezmu od nich jejich statky, neboť si počínají jako králové. Dobře tedy - jejich království od nich odtrhnu a dám ho lepším, než jsou oni."

Prorok při těch slovech padl Malkísedekovi k nohám. Malkísedek na něj pohleděl a přikázal mu: "Vstaň a vrať se k mému stromu. A mé přátele, kteří ke stromu přistoupí, pomaž jako vznešené otce - založí nové rody v mém lidu."




Milan Chotaš

Příhodný čas pro vaše město

Pokoj vám, Davidovi hrdinové,

Stavte dům

Hospodinův výrok: "Vystupte do hor, přivezte dřevo a stavte dům; oblíbím si ho a budu oslaven, praví Hospodin ... Já jsem s vámi." Ag 1:8,13

Budujte město

Proč vás oslovuji: Bůh mne posílá ke starším (duchovním vedoucím) klíčových měst v ČR s poselstvím „je příhodný čas budovat neviditelné duchovní město na zemi podle vzoru v nebi“; vše v nebeském království má svůj vzor a podle vzoru v nebi má být konáno vše na zemi. Tím vzorem duchovního města na zemi je nebeský Jeruzalém (Žd 12:22), „město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.“ Žd 11:10

Možná si říkáte, že vaše město není velké a v České republice není příliš důležité, ale třeba má od Pána připravenu úlohu podobnou jako Redding v Kalifornii (Bethel Church - Bill Johnson), který je se svými 90 tisíci obyvatel ve srovnání s americkými metropolemi malým trpaslíkem. Nikoli však v Duchu!

Budování duchovního města na zemi není záležitost pro jednotlivce, ani pro pravou ruku, která neví, co dělá levá. Budování duchovního města je dílo duchovního lidu, který je veden Duchem Božím – je to dílo Božích synů (Ř 8:14) – mužů i žen, kteří se připojují k Pánu a jsou s ním jeden duch. (1.Kor 6:17)


Kdo se připojuje k Pánu je jeden duch s Pánem i se všemi ostatními, kdo se k Pánu také připojují - to je ta jednota Ducha, kterou neustavují lidé, ale Pán.

Je-li Pán Ježíš Kristus tvůj a tvůj a tvůj.... Pán a ty a ty a ty.... se k němu v pokoře a poddanosti Pánu připojuješ, pak jsi naroubován do Pána jako jeho ratolest a zůstáváš jeho ratolestí - jsi učiněn jedním z údů jednoho nerozděleného těla (1.Kor 12:27, Ef 4:4) a nepřestáváš být jedním z údů jednoho nerozděleného těla, jsi živým kamenem (1.P 2:5), součástí Boží stavby.

Nerozdělený nebeský Jeruzalém

Odrazem nebeského Jeruzaléma je vybudované duchovní město na zemi: "město bez hradeb pro množství lidí a dobytka (k obětování Hospodinu) v jeho středu. A já, je Hospodinův výrok, budu ohnivou hradbou okolo něj (tj. okolo tohoto města) a slávou v jeho středu." Za 2:8-9

Nebeský Jeruzalém, nerozdělené město a v jeho středu Boží trůn a Beránek, ten zabitý - jedno tělo Kristovo, ukřižované a vzkříšené z mrtvých - tělo duchovní, s jedním srdcem, jednou myslí, jednou duší bez "... soupeření, rozdělení,..." Ga 5:20

Vaše město

Je ve vašem městě příhodný čas pro jedno nerozdělené tělo Kristovo? Nebo je jedno nerozdělené tělo jen věcí představivosti? Nikoli, není to představa, není to věc fantazie!

Neviditelná skutečnost se projevuje viditelnou skutečností. Je-li ve viditelném světě církev rozdělená, je rozdělená i v neviditelném, protože viditelný svět je odrazem toho neviditelného.

Ty a tvá víra

Možná jsi rezignoval (-a) na jedno tělo. „Někde to možná jde. S jinými lidmi to možná jde. Teoreticky si to dovedu představit. Ale zde? V našem městě?“ 

Bůh mne posílá hledat Zerubábely a Nehemjáše; Boží muže a ženy, kteří jsou pomazáni k budování chrámu a obnově celého města. A vybudované neviditelné duchovní město promění život viditelného fyzického města.

Mám naději, že jsi Božím člověkem, který „usilovně běží, aby se opravdu zmocnil, k čemu se i zmocnil Kristus Ježíš.“ „Zapomínaje na to vzadu a natahuje se po tom vpředu běží k cíli pro cenu Božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši.“ Fp 3:12-14

Pak tedy nejsi otrokem minulé frustrace a zklamání, minulost tě nedrží, ale drží tě přítomný Ježíš Kristus, který tě i zmocňuje. V něm běžíš!

Dobrý počátek

Současný stav v každém městě ber jako výchozí bod. Z každého výchozího bodu, ať je jakkoli komplikovaný, vede dobré východisko, dobrá cesta. To dobré východisko, tu dobrou cestu připravil Pán. On dává východisko.

Chtěl bys z tohoto výchozího bodu vykročit tou dobrou cestou spolu s dalšími, kteří se také připojují k Pánu? Jedno tělo a jeden Duch! (Ef 4:4)

Je ve tvém městě příhodný čas (ř. kairos) pro jedno tělo a jednoho Ducha?

Pokud věříš, že ano a jsi připraven od této své víry neodstoupit ani v okamžiku, kdy ve dveřích uvidíš nějakého konkrétního člověka, jehož ducha Pán probouzí (vzbuzuje) stejně jako tvého, pak se mi prosím ozvi (odpověz zprávou nebo mi zavolej).

Pevně věřím, že Bůh vzbudil tvého ducha pro tento čas. A lidé, jejichž ducha Bůh probouzí, společně najdou to dobré východisko, tu dobrou cestu pro své město.

Horlivost Hospodina zástupů to učiní

To mi Bůh položil na srdce; a mnoho dalšího ohledně budování duchovního města, co bych rád předal lidem, kteří budou touto výzvou osloveni.




Milan Chotaš

2017: Rok víry v Boží zápas

Číslo 20

2 je číslo smlouvy uzavřené mezi dvěma stranami.
10 je číslo Božího zákona.
20 je číslo smlouvy, kde obě strany přijímají Boží zákon za svůj (10 + 10 = 20).
20 je číslo naplněné smlouvy a tedy víry pracující skrze lásku, která jediná dokáže naplnit zákon Boží.

20 je číslo lásky Otcovy a otcovství jako takového. Abram byl dvacátý od Adama. Jeho jméno Abram znamená "vyvýšený otec". A byla to jeho víra, která jej učinila velmi vyvýšeným, když se jako otec jednoho (tj. zaslíbeného Krista) stal otcem mnohých - Abram byl za svou stále zkoušenou a stále rostoucí víru odměněn novým jménem - Abraham (tj. "otec mnohých"). Abraham byl pro svou víru v Krista učiněn otcem všech, kdo věří stejnou vírou jako on.

20 je číslo víry k otcovství, která roste a stává se otcovskou vírou.
20 je číslo víry Boží pracující skrze lásku Boží.

Číslo 17

17 je číslo jediného pravého Boha, který začíná (1) a který také dokončuje (7) a vše tak přivádí k plnosti. A nejen to. Svým započetím i ukončením (1 + 7) otevírá nový věk (8).

Bůh (1) se stal člověkem (6), posledním Adamem (1 + 6 = 7), který vše slavně dokončil, když zvítězil na kříži. A Bůh (1) posledního Adama (7) vzkřísil z mrtvých, aby se jako první narodil ze smrti do života a byl prvotinou nového stvoření (1 + 7 = 8)

8 je číslo nového stvoření, nového počátku, nového věku (období / času).

Rok 2017

2017 je rok Boží víry v Boží zápas; zápas, který je Bohem započatý a Bohem dokončený. Takový zápas přináší nový čas. Rok 2017 je příhodný čas (ř. kairos) pro změnu časů, pro přechod z času do jiného času (z jednoho období do jiného období).

2017 je dobrý rok pro ty, kdo žijí z moci původce i dokonavatele Boží víry - Pána Ježíše Krista. V nich působí Boží zákon - zákon Ducha života; jsou vedeni Duchem a zákon Boží (2 + 0 + 1 + 7 = 10) je jim k životu. Těm však, kdo se od Boha odvracejí a Duchem nechodí, ale žijí z těla, je zákon Boží (10) ke smrti (0), neboť skutky těla nepřinášejí ospravedlnění, nýbrž odsouzení. Lidé žijící z těla jsou jako bez Boha, jako by Boha nikdy nepoznali.

"Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložství, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám..., že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království." Gal 5:19-21

A opět - skutky těla jsou: " ... každá špatnost a každá lest, pokrytectví, závist a každá pomluva" 1.P 2:1, "... smilstvo, nečistota, vášeň, zlá žádost, lakomství, které je modloslužbou ... hněv, vztek, špatnost, rouhání (nebo nactiutrhání), nemístné řeči ve vašich ústech" Kol 3:5-8

Nyní - jako znovuzrozený křesťan - máš Boží království na dosah. Ale skutky těla tě mohou připravit o to, co ti jako právoplatnému dědicovi náleží.

Varuj se toho, abys byl vyděděn tím, komu v Božím království vše patří. Proti rozhodnutí nebeského Otce totiž není žádné odvolání! Co si pak počneš, až ti bude určen podíl s nevěrnými v ohnivém jezeře? Znovu říkám, konáním skutků těla sám sebe odsoudíš k věčnému zatracení!

Odvrať se tedy od života těla ke smrti a žij život Ducha života.

Tělo (řecky "sarx")

Tělesný člověk je člověk jako bez zákona Božího - je jako člověk bezzákonný, syn neposlušnosti - syn Beliála (v ČSP překládán jako ničemník), antikrist. Tělesný člověk je otrok hříchu - jeho tělo (ř. sarx) je nástroj hříchu, kterým je zotročován.

A tělo jako nástroj hříchu, jako by bylo bohem - co se mu zachce, to koná. Všech pět smyslů pracuje společně: zrak, sluch, čich, hmat a chuť- a hledá způsob, jak panovat. Tělo, které bylo ukřižováno spolu s Kristem... Nyní povstává? To, co má být odloženo a umrtvováno, znovu nabývá na síle?

Proč? Tím více, čím liknavěji a ledabyleji přistupuješ ke kříži Ježíše Krista. Pokud nejsi zcela ukřižován spolu s Kristem, pokud neneseš denně jeho kříž, všechny tvé resty z minulosti se v roce 2017 poskládají dohromady a vztyčí se nad tebou jako soubojový zápasník obrovského vzrůstu.

"Věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést. Proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím." 1.Kor 10:13-14

Nesluž svému tělu - nebuď modlář. Služ Bohu - choď Duchem a žádost těla nedokonáš.

"Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? Bohu dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána." Ř 7:22-25

A opět: "Dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista." 1.Kor 15:57

To vítězství, které již v minulosti vybojoval náš Pán Ježíš Kristus (již se stalo, je zcela dokonané, úplné a dokonalé) nám nyní (v tuto přítomnou chvíli našeho právě probíhajícího zápasu) dává Bůh; nám, kteří jsme v Krista uvěřili, byli do Krista ponořeni a skrze víru v Něm zůstáváme. Naše tělo (tělesnost) zůstává ve smrti, zatímco náš duch vstal spolu s Kristem z mrtvých k novému životu.

Zápas proti tělu (ř. sarx)

Náš zápas proti žádostem našeho těla není tělesný, má duchovní podstatu; to nám duchovními slovy říkají apoštolové a proroci. A pro větší srozumitelnost nám na pomoc přicházejí i jiná Písma, aby nám skrze předobrazy názorně ukázala to, co tato duchovní slova apoštolů a proroků znamenají.

Předobrazem zápasu našeho ducha s naším tělem je zápas Davida s Goliášem (1.Sam 17).

Byl to právě tento oddíl, který mne inspiroval k napsání tohoto článku - Duch mne vedl, abych při vstupu do roku 2017 psal právě o této 17. kapitole. 30.12. (David) jsem tedy začal a nyní dokončuji.

A nemám jenom psát - Duch mne vede, abych ve své duchovní pravomoci prorokoval o vítězství Ducha nad tělem: vyslovuji nad tebou dobré slovo - vítězství tvého ducha nad tvým tělem, je-li ovšem tvůj duch veden Duchem. Vždyť právě Pán Duch vede tvého ducha ke svobodě. Nejsi pak již otrok, ale svobodný.

To slavné vítězství Davidovo (vítězství ducha nad tělem) ukazuje k ještě slavnějšímu vítězství Ježíše Krista (vítězství Ducha nad hříchem). Náš lidský duch je nástrojem Ducha Božího stejně jako je tělo / tělesnost (ř. sarx) nástrojem hříchu. Vedení Pána Ducha ovšem našemu duchu přináší svobodu - služba našeho ducha Duchu je svobodná, dobrovolná a radostná. Hřích však ovládá tělo tak, že je zotročí - služba těla hříchu je nesvobodná, vynucená a přináší zoufalství.

Radost nebo zoufalství, svoboda nebo otroctví? Jaký bude tvůj rok 2017?

"Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte! Věřte jeho prorokům a uspějete." 2.Par 20:20
20 je číslo víry Boží: věřte, věřte - 20, 20 


To vítězství Krista a Davida ti dává Bůh - je také tvým vítězstvím, pokud jsi účastníkem stejné víry, která byla v Davidovi a je v Pánu Ježíši Kristu. Kdo věří, vítězí. Kdo má víru Boží, ten přemáhá nejen své tělo, ale i svět.

Pelištejci - obraz vlády těla

Řekněme si více o "království" těla, tedy spíše o pěti knížecích městech, která v Písmu představují tělo / tělesnost / tělesnou žádost. Pět pelištejských měst (Ašdód, Gaza, Aškalón, Gat a Ekrón) je jako pět fyzických smyslů. Pelištejci jsou obrazem pozemského, světského, fyzického, přízemního. Pelištejci jsou obrazem tělesného.

Přečti si nyní celou 17. kapitolu 1. Samuelovy.

Pelištejec Goliáš byl soubojový zápasník z Gatu. Chlap jako hora (dle poznámky v ČSP měřil cca 3 metry) - Anákovec. Jeho tělesná konstituce ho předurčovala k vítězství, ale kromě své fyzické síly a bojových schopností používal i sílu duchovní (démonickou), když své protivníky proklínal skrze své bohy (1.Sam 17:43).

Pelištejec Goliáš byl nepřítel Izraele (Izrael = "zápasí Bůh"), protivník Izraele a vyzyvatel Izraele. "Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě..." Gal 5:17 Tělo nechce zůstat ve smrti - umrtvené smrtí na kříži a odložené v hrobu vody křtu. Tělo chce vstát z mrtvých, chce znovu obživnout, vzepřít se, znovu se stát účinným nástrojem v ruce hříchu, nástrojem k ovládnutí celého člověka.

Tělo (pamatujme, že stále mluvíme o tělesnosti), služebník smrti, nepřítel Božího života, protivník Ducha života znovu a znovu iniciuje konfrontaci s Duchem, protože pouze skrze střet / zápas může něco získat. Umrtvené tělo zůstávající ve smrti (0) nemá nic. S tím se tělo nechce spokojit a nikdy se s tím nespokojí, až do posledního okamžiku než zemře nebo bude proměněno - oblékne nesmrtelnost. "Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt." 1.Kor 15:26

Musíš s tím počítat a být na to připraven - zápas tvého ducha s tvým tělem nekončí, protože tvé tělo znovu a znovu vyzývá tvého ducha ke konfrontaci. Apoštol Pavel tomu dobře rozuměl a "zasazoval svému tělu (ř. sóma) dobře mířené rány" 1.Kor 9:27, aby jeho tělo / tělesná schránka (ř. sóma) zůstávala služebníkem spravedlnosti a nestala se tělem (ř. sarx) hříchu. Vydáváme-li totiž své tělo (ř. sóma) Duchu Božímu, koná spravedlnost. Vydáváme-li ho však démonům, koná hřích. "A dokonaný hřích plodí smrt." Jk 1:15

Boží zápas

Goliáš tedy povstává a vyzývá Izrael! Tělo povstává a tupí jméno "Zápasí Bůh"; rouhá se Bohu a Božímu zápasu - zápasu, který započal Bůh a který Bůh také dokončí. To je tělo! Tělo / tělesnost (ř. sarx) je rouhač!

Opravdu chceš být přítelem rouhače? Skutečně chceš jít na ruku tomu, kdo tupí Boha? Budeš hovět žádostem svého těla?

Uvěř, že tvůj znovuzrozený duch je jako David. Má víru Boží, věří Bohu a věří v Boží zápas - ví, že boj s tělem patří Hospodinu (viz 1.Sam 17:47).

A také si všimni, že vyznání ducha "tento boj je Hospodinův", tělo (Pelištejce Goliáše) nezastaví - Goliáš postupuje dále ke konfrontaci. David (tvůj duch plný víry) mu běží vstříc: "tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu" (viz 1.Sam 17:48).

Blíží se k tobě Goliáš? Začíná tělo žádat proti tomu, co chce tvůj duch? Rozběhni se proti tělu a zasaď mu dobře mířenou ránu. Nečekej, až se k tobě tělesná žádost zcela přiblíží, až zcela propukne, až se nad tebou vztyčí jako obr.

Ta dobře mířená rána (půst, střídmost, pokoření se, atd. - viz níže) tvé tělo (ř. sarx) usmrtí. A pokud neusmrtí, tak zcela jistě omráčí na dostatečně dlouhou dobu, abys uchopil meč - slovo Boží - a vyznáním slova Božího dokonal to, co započala dobře mířená rána (viz 1.Sam 17:49-51).

Ne silou ani mocí 

Goliáš vyzývající Izrael a Davida (tělo žádající proti Duchu a duchu) je fyzicky silný a jako služebník démonů je také mocný v neviditelném světě. S tebou a v tobě je však někdo mocnější - Duch Pána Ježíše Krista, s kterým je tvůj duch učiněn jedním: "Kdo se připojuje k Pánu je s ním jeden duch." 1.Kor 6:17.

"Ten duch je ochotný, ale tělo slabé." Mt 26:41 A tělo je nejen slabé a nespolehlivé, ale poté, co je zotročeno, proklíná celou bytost skrze démony, kterým otročí.

Na tělo ovládané hříchem síla a moc těla nestačí, Duch Boží v tobě je však dostatečný. "Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů." Za 4:6

Děkuj Bohu, který ti dává vítězství skrze našeho (tvého i mého) Pána Ježíše Krista. Pamatuj, že tvůj boj s tělem není tvůj, ale Boží. On ho v tobě začal a má moc ho v tobě také dokončit. Zůstávej tedy v něm a stůj pevně v jeho víře - vždy cele vyzbrojený, bdící a stále se modlící a rok 2017 bude tvůj rok. Rok, kdy tvá spravedlnost zazáří jako světlo poledne.

Amen.


Doslov:

Symbolika čísel

Nekonáme skutky, aby se naplnil význam konkrétního čísla; nepoužíváme čísla jako horoskop. Nestavíme si před oči číslo, aby nás vedlo ke konkrétnímu skutku. Konáme skutky Boží a při následném pečlivém zkoumání si všímáme toho, že skutky vykonané v Bohu mají pečeť od Boha - jakýsi "punc" Božího království. Tento "punc" je velmi rozmanitý a číselná symbolika je v něm také obsažena.

Dobře mířené rány

Pečlivě přemýšlej o tom, jaké dobře mířené rány zasadíš svému tělu. Máš-li například problém "pustit korunu" (ať je to ze sobectví nebo ze strachu z nedostatku), začni dávat peníze podle Božího slova. Máš-li těžko ovládnutelná nutkání v oblasti jídla (např. co se množství týče či konkrétních potravin, sladkostí, atd.), posti se a učiň půst pravidelnou součástí svého života. Půst je ostatně užitečný a účinný proti celé škále tělesných žádostí.

Pokud máš potřebu stále něco povídat, mlč a nauč se mlčet. Pokud ledabyle předáváš neověřené informace jako by to byla pravda (ať to pravda je nebo není), přestaň s tím - mluv to, co je ověřené, čisté, svaté, co má dobrou pověst...

Pokud neměříš stejným metrem, připomeň si, že tím prvním atributem Božího království je spravedlnost.


Duch svatý umí usvědčit ze hříchu. Proto: "Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce..." Žd 3:7-8

Duch svatý umí usvědčit ze hříchu - to je tvá i má naděje; to je naše naděje - jinak bychom byli svou žádostivostí připraveni o to, co nám darovala Boží moc:

"Milost a pokoj kéž se vám rozhojní v poznání Boha a Ježíše Krista, našeho Pána. Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal vlastní slávou a mocí. Tím nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste se skrze ně stali účastníky božské přirozenosti a unikli zkáze, která je ve světě v žádostivosti. A právě proto vynaložte všechno úsilí a doplňte svou víru ctností (nebo excelencí / dokonalostí), ctnost poznáním, poznání sebeovládáním, sebeovládání vytrvalostí, vytrvalost zbožností, zbožnost bratrskou náklonností, bratrskou náklonnost láskou. Máte-li totiž tyto vlastnosti a rozhojňují-li se, způsobí, že nebudete nečinní ani neplodní pro poznání našeho Pána Ježíše Krista. Kdo však tyto vlastnosti nemá, je slepý, krátkozraký; zapomněl, že byl očištěn od svých starých hříchů. Proto se, bratři, tím více snažte upevňovat svoje povolání a vyvolení; neboť budete-li to činit, nikdy nepadnete. Tak vám bude bohatě poskytnut vstup do věčného království našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista." 2.P 1:2-11

Milan Chotaš

Kdo je Melchisedech? Ano, znáte ho!

Podívejme se nejprve na levitské kněžství. Áron, bratr Mojžíšův, byl potomek Léviho a synové Áronovi byli kněžími podle řádu Áronova (Židům 7:11). Nikoli podle řádu Mojžíšova, i když to byl Mojžíš, který z Božího pověření přikázal Áronovi a jeho synům, jak mají své kněžství vykonávat. Jsou podle řádu Áronova, podle řádu toho, který sám jako velekněz vstoupil do nejsvětější svatyně, aby zde - za oponou - obětoval krev Bohu. Áron byl veleknězem podle řádu Áronova a jeho synové byli kněžími podle řádu Áronova.

Nyní se podívejme na kněžství podle řádu Melchisedechova.

"... Melchisedech ... přinesl chléb a víno. Byl knězem Boha Nejvyššího. A požehnal Abramovi" (Gn 14:18-20), který se stal otcem všech věřících. Menší Abram (a v něm všichni věřící) přijímá požehnání od většího Melchisedecha (Žd 7:7 - větší žehná menšímu). Melchisedech žehná ve jménu Božím Abramovi (a v něm všem věřícím) chlebem a vínem a výroky svých úst. Proč výroky svých úst? Žehnání ve jménu Božím je vyslovování slova vycházejícího z Božích úst. Proč chlebem a vínem? Chlebem a vínem ukazuje na oběť Božího Syna.

Kdy byl Boží Syn obětován? Beránek bez vady a bez poskvrny, byl předzvěděn již před stvořením světa (1.P 1:20) Co to znamená? Bůh viděl oběť svého Syna ještě dříve, než začal tvořit svět. A protože viděl obětovaného beránka, viděl také kněze, který tohoto beránka obětoval.

Kdo obětoval beránka Božího?

Když tento kněz "vchází do světa, praví: Oběť a obětní dar jsi nechtěl. Připravil jsi mi však tělo." (Židům 10:5) Tento kněz obětoval sám sebe - jeho obětí Bohu bylo jeho vlastní duševní tělo (1.Kor 15:44).

Tento kněz byl předtím, než obdržel duševní tělo a v určeném čase duševní tělo v poslušnosti přijal. Tímto knězem není nikdo jiný než Věčný Boží Syn. Boží Syn o sobě říká: "Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal. Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce." (J 10:17-18)

Boží Syn je tím, kdo obětuje i tím, co je obětováno. Boží Syn je obětujícím knězem i obětovaným beránkem. 

Když tento kněz obdržel duševní tělo, stal se větším nebo menším? "Toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí" (Židům 2:9) Přijetím lidského těla se tento kněz stal menším, ponížil se. Přijetím lidského těla se Věčný Boží Syn stal člověkem Ježíšem - zaslíbeným semenem Abrahama. Člověk Ježíš byl v bedrech Abramových, když menšímu Abramovi vyšel vstříc větší Melchisedech. Člověk Ježíš je tedy menší než Melchisedech.

Ježíš Kristus - velekněz podle řádu Melchisedechova

Ježíš Kristus, "kněz navěky podle řádu Melchisedechova" (Židům 5:6), byl Bohem prohlášen za velekněze podle řádu Melchisedechova (Židům 5:10), když obětoval své duševní tělo a skrze vlastní krev vstoupil do nejsvětější svatyně (Židům 9:12), do samého nebe (Židům 9:24) a zde v nebeské svatyni vykonal svou velekněžskou povinnost, příkaz od Otce. Tuto velekněžskou povinnost nemohl vykonat jako Melchisedech - Věčný Boží Syn, musel ji vykonat jako z ženy zrozený člověk Kristus Ježíš - Věčný Boží Syn omezený duševním tělem. Jeho tělo bylo přibito na kříž a učiněno hříchem. Ovšem "nevidělo zkázu" (Sk 2:31), nýbrž obléklo slávu a čest neporušitelnosti, a bylo tak učiněno způsobilým vstoupit do nebeské svatyně.

A jako přechází levitské kněžství z velekněze Árona na Áronovy syny, kteří jsou kněžími podle řádu Áronova, tak také Melchisedechovo kněžství přechází z velekněze Ježíše Krista na syny Boha Ježíše Krista, kteří jsou kněžími podle řádu Melchisedechova; On - Ježíš Kristus - nás učinil "královstvím a kněžími svému Bohu a Otci" (Zj 1:6). I my nyní vstupujeme do nebeské svatyně, ovšem ještě nikoli ve vlastním oslaveném těle, ale skrze Krista v Duchu, v němž jsme učiněni údem (součástí) těla Kristova.

Koho Ježíš Kristus učinil královstvím a kněžími svému Bohu a Otci? Nás, jejichž jména jsou od založení světa zapsána v knize života toho zabitého Beránka (Lk 10:20, viz také Zj 13:8). Nejenom Beránek, ten obětovaný, byl předzvěděn před založením světa, ale v Něm jsme před založením světa byli předzvěděni také my. Proto jsou naše jména zapsána v knize života od založení světa. 

A doplňme ještě toto: Věčný Boží Syn, který s Adamem mluvil v zahradě Eden, který jako Melchisedech vyšel vstříc Abramovi, který spolu s dvěma anděly přinesl Abrahamovi zprávu o narození Izáka (Gn 18:1-2, 10) a před nímž Abraham stál (Gn 18:22), aby se přimlouval za zachování Sodomy, tento Věčný Boží Syn byl na konci časů zjeven (tj. duchovně poznán - viz 1.P 1:20).

Co tedy řekneme? Melchisedech je Věčný Boží Syn, který se ponížil (stal se menším), narodil se jako člověk Ježíš a "Bůh jej učinil i Pánem i Mesiášem" (Sk 2:36) i veleknězem podle řádu Melchisedechova.

Melchisedech už nám tedy není neznámý - byl nám zjeven v Pánu Ježíši Kristu. Známe jej podle ducha (2.Kor 5:16) a poznáváme jej podle ducha stále více, abychom mohli jako kněží podle řádu Melchisedechova obětovat Bohu oběti, v nichž má zalíbení.

Milan Chotaš

Ne-rovnostářský Boží řád a pramen duchovní pravomoci

Už se ve vaší mysli někdy objevila myšlenka o církvi, těle Kristově, v němž mají všechny údy stejnou důležitost? A nebo jste ve svém přemýšlení celé tělo, v němž je jistě mnoho nedokonalých a slabých bratří a sester, zúžili na vedení církve? Jsou si starší rovni nebo nejsou? Rozhodují kolektivně, to je z Písma zřejmé, ale mají všichni starší stejnou váhu? A v prvotní církvi, byli si apoštolové zcela rovni? V čem ano, v čem ne?

To všechno jsou důležité otázky a tento článek na řadu z nich neodpoví, trochu však - pevně v to doufám - poodhalí princip Božího řádu a pramen duchovní pravomoci. Tehdy, až poznáme, jak Boží řád pracuje a z čeho vyvěrá duchovní pravomoc, budeme schopni lépe pochopit fungování těla Kristova i jeho správu; budeme schopni lépe číst plány toho velkého architekta a stavitele Božího města - Slova Božího.

Nebeský vzor

Mojžíš budoval stánek a vše, co bylo v něm, podle nebeského vzoru. A na konci časů ten nebeský vzor - Mesiáš Ježíš - přišel v těle. Věrní a spolehliví svědci jej viděli, jejich ruce se jej dotýkaly. A když se nebeský vzor vrátil tam, odkud přišel, seslal Ducha svatého, aby Dvanácti a dalším svým učedníkům připomněl svou podobu do posledního detailu. A tito shromáždění v horní místnosti začali budovat dům Boží přesně podle pokynů Ježíše Krista, podle nebeského vzoru, tak jak je skrze Písma vedl Duch...

Boží řád

Všechna Písma - od Genesis po Zjevení - ukazují Boží řád a Boží pravomoc, která je vykonávána právě skrze Boží uspořádání. V Božím království i v celém stvoření má každý a vše své právoplatné místo a není tomu jinak ani v těle Kristově. Ba naopak, právě v církvi - v těle Krále Božího království - je Boží pravomoc vykonávána skrze dokonalý Boží řád, kterému nevládne člověk, ale Bůh sám.

Nebudu se v tomto článku zabývat Abrahamem jako pánem celého svého domu, Izákem, Jákobem, Mojžíšem, Jozuem, Soudci, Saulem, Davidem a všemi krály. Nebudu mluvit o Áronovi. Ti všichni byli Bohem ustaveni jako vůdci ve věcech správy - v oblasti běžného života či duchovních úkonů či obojího.

Ani se nedám cestou nepřímého dokazování, kdy bych Boží uspořádání "první mezi rovnými" vyvozoval z faktu, že pro kolektivní vedení církve "stejně významných" neexistují žádná Písma, která by o stejné velikosti a významu všech jednotlivých apoštolů nebo starších mluvila.

Jen na okraj uvedu ustavení apoštola Petra za prvního mezi rovnými (J 21:15-17, Sk 1:15, Sk 2:14 - zde, po křtu v Duchu svatém, již máme církev se vším všudy). Jeho výsadní postavení dobře nastiňuje již nedělní ráno po ukřižování, když při cestě ke hrobu věkem mladší Jan staršího Petra předbíhá, čeká však na něj, až Petr do hrobu vejde jako první. (J 20:3-8) Nejednal Jóab při dobytí Raby synů Amónových stejně, když dal zavolat Davida, aby vešel do dobytého města jako první? (2.S 12:26-30)

A co řeknu o Barnabášovi a Saulovi, kteří spolu vysláni, vycházejí ve dvou k apoštolské službě, ovšem v jasném pořadí: Barnabáš, prorok - první, Saul, učitel - druhý. V jejich službě však došlo k podivuhodné věci; apoštolská autorita se začala ve větší moci projevovat skrze Pavla. Na sněmu v Jeruzalémě (Sk 15) je sice jeruzalémskými Barnabáš, jejich vyslanec do Antiochie (Sk 11:22), stále vnímán jako první před druhým Pavlem (Sk 15:12, 25). Ale realita společné služby Pavla a Barnabáše je již jiná - Pavel první, Barnabáš druhý (Sk 15:2, 35).

Dva se musí shodnout

Prorok Amos mluví jednoduše o naprosto zřejmé věci: "Cožpak půjdou dva spolu, aniž by se sešli (nebo dohodli)?" Am 3:3 ... Jak pravdivé! Kolik lidí by si ušetřilo různé boje a zápasy, kdyby ke společné cestě vycházeli v jasném pořadí!

Barnabáš a Pavel se shodli, Pavel a Barnabáš se neshodli, a proto spolu již nešli dál (Sk 15:39). O čase po jejich rozchodu toho víme mnoho; tedy, o Pavlovi toho víme mnoho, o Barnabášovi - z Písem - již nic. Nepřipadá vám to jako jasná promluva Ducha svatého? Došlo ke střetu větší a menší duchovní pravomoci a Duch Boží potvrdil, na jaké straně v tomto sporu stál. Bůh nikomu nestraní, vždy je však na straně Božího řádu.

Nemáme všechny odpovědi. Nevíme, zda Pavlovo vnímání neosvědčenosti Jana zvaného Marek bylo zcela správné, ale Barnabášova neochota podřídit se Pavlovi byla zjevně chybná. V Antiochii a při vyslání (Sk 13) byl Barnabáš Pavlovi nadřazen jako jeho duchovní autorita; během jejich cesty však pracovalo Boží vyvolení a Bůh Pavla vyvýšil nad Barnabáše. Barnabáš byl nyní Pavlovi podřízen a v jejich sporu, kdy nešlo o věc svědomí, se měl Pavlovi podřídit. Starší mladšímu? Ano, stáří má svou váhu - slávu, ale Boží ustavení je ještě těžší - ještě slavnější.

A osobně se domnívám, že se Jan Marek později stal osvědčeným (2.Tim 4:11) také proto, že byl Pavlem spravedlivě a v pravý čas označen za neosvědčeného. Raději tedy selhání nazvat neosvědčeností, aby člověk, který selhal, mohl v budoucnu dokázat svou osvědčenost, než neosvědčeného označit za osvědčeného, aby tento svou neosvědčeností zničil dobré Boží dílo. Na toto je potřeba bedlivě dbát zvláště při ustavování starších! (1.Tim 5:22) Čím větší duchovní pravomoc, tím důležitější je osvědčenost v držení se zdravého učení ve slově i skutku.

Jeruzalémský sbor

A co řeknu o Jakubovi, bratru Pána? Již tehdy se mluvilo stejným slovy, která používáme i dnes: "... přišli někteří od Jakuba" Gal 2:12 ... Samozřejmě nemám na mysli kostel sv. Jakuba; zde se nemluví o kamenné stavbě, ale o člověku, který vede. A podívejme se na sněm - nejdříve mluví první mezi apoštoly - Petr, a pak první mezi staršími jeruzalémského sboru - Jakub; Pavel sám pokládá Jakuba nejen za staršího, ale též za apoštola (viz Gal 1:19). A k Jakubově závěrečnému slovu na sněmu již nikdo nic dalšího nepřidával (Sk 15:13-21); jeho slova se stala základem poselství, které bylo posláno věřícím z pohanů. (Sk 15:23-29)

Nevidíme podobnou věc i u Jóba? "Když jsem vycházel branou k městu a své sedadlo* si připravoval na náměstí, viděli mě mládenci a vytratili se, kmeti vstali a zůstali stát. Knížata ustala v řečech, na ústa si položila ruku. Vytratily se hlasy předáků, jazyk jim přilnul k patru. Vždyť ucho, které mi naslouchalo, nazývalo mě šťastným, oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě... naslouchali mi a očekávali, umlkali při mé radě. Po mém slovu již nic neopakovali... sedával jsem v čele..." Jb 29:7-25   ... Jób i Jakub sedávali v čeli - Pánova pravomoc k vedení se v jejich životech jasně projevovala.

pozn. *sedadlo / stolička / trůn - místo právoplatné autority; velmi častý a důležitý biblický termín (řec. "kathizo") vyjadřuje aktivní vykonávání pravomoci z pozice k tomu určené, znázorněné sedadlem / stoličkou / trůnem  - v Písmu např. "Bůh nás ... spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši" Ef 2:4-6 - tzn. učinil nás oprávněnými spoluúčastníky výkonu Kristovy pravomoci

Boží otcovství

Pojďme se nyní na pravomoc podívat z druhé strany - nikoli na projev, jak výkon pravomoci vypadá, ale na zdroj, odkud duchovní pravomoc vyvěrá, odkud pochází.

Jak to, že Otec je větší než Syn? (J 14:28) Otec není ze Syna, nýbrž Syn z Otce, z Otcova lůna a stále v jeho lůnu: "Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl." J 1:18

Bůh Otec a Bůh Syn - způsobem bytí jsou si rovni, ale Syn nelpěl na své rovnosti s Otcem (Fp 2:6-7). Učinil se menším až do krajnosti - sám sebe zmařil. A byl Otcem oslaven až do krajnosti - bylo mu podřízeno vše. A přece i ve svém povýšení nade vše, zůstává Syn Otci poddán. A až Otec Synu podřídí všechno, "pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem." 1.Kor 15:27-28

Otec miluje Syna a Syn miluje Otce. Syn nežije ze své rovnosti ve způsobu Božím, i když má život sám v sobě; žije z lásky Otcovy, kterou je dokonale milován. V ní je chován jako dítě v lůnu své matky, v ní je bezpečně skryt a v ní stále zůstává. Proto na své rovnosti nelpí, protože koná z lásky k tomu, kdo ho miluje dokonalou láskou. A tak je Syn v Otci a Otec v Synu a jejich jednota je plně naplněna, neboť jsou jedním.

Takhle pracuje duchovní pravomoc v Božím království - skrze otcovství přivádí všechno k plnému naplnění, aby Bůh byl všechno ve všem. Tělesní potřebují znát své pořadí, které drží jejich skutky v zákonnosti a chrání je před vzpourou. Zralí na svém pořadí nelpí, ale konají z lásky Boží, neboť jako milovaní Boží v Bohu zůstávají a konají Boží skutky. Bezzákonnost - porušování Božího řádu - však trestají, neboť kde se potěšení a rada lásky ukáže neúčinnou, tam přichází hůl Božího přikázání.

Tajemství Krista a církve ukázáno na manželství

Jak to, že muž (manžel) je větší než žena (manželka)? (Ef 5:22) "Vždyť ... není muž ani žena, neboť ... jste jedno v Kristu Ježíši." Gal 3:28 A neřekl Bůh dohromady muži a ženě: " ... podmaňte si zemi a panujte ..." Gn 1:28 ? Vláda muže a ženy je tedy společná!

Proč tedy Duch svatý říká skrze apoštola Pavla: "Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako Kristus hlavou církve..." Ef 5:22-23

Říká to pro případ, že není muž ani žena, ale jsou jedno v Kristu Ježíši? Jsou jedné mysli, jedné duše, jednoho srdce, dokonale souznící a mluvící to, co slyší říkat Krista? Neříká to spíše pro případ, kdy dojde k nesouladu? Právě při různosti pohledů nám přichází na pomoc Boží řád, aby nás uchránil před roztržkou.

Copak je ženatému věřícímu muži dána moc nad svou věřící ženou k jejímu ničení? Nikoli k ničení, nýbrž k budování, aby v jejím životě byl Bůh všechno ve všem. Má svou ženu milovat, protože jedině skrze lásku Bůh naplňuje všechno plným naplněním - naplňuje to, co se mu poddává a otevírá k přijetí toho, co od něj (Boha) plyne. A plné podřízení se a plné přijetí vede k plnému naplnění.

"Muž není z ženy, nýbrž žena z muže" 1.Kor 11:8 - je tedy hanbou ženy, pokud manželovu pravomoc nepřijímá a manželovi se nepodřizuje. "Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy. Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha." 1.Kor 11:11-12

Věřící manželé, muži, ženo, připojte se k Pánu a spolu v něm zůstávejte a v Pánu budete spolu i s Pánem jeden duch (1.Kor 6:17) - duch lásky. Bůh je Duch (J 4:24) a Bůh je láska (1.J 4:8) a kde vládne láska Boží, tam přichází plnost a Boží řád přirozeně pracuje jako dokonalý stroj k naplnění všeho.

Podřízenost

Rozumíš podřízenosti Syna Otci? Rozumíš podřízenosti vdané ženy svému muži? Podřízenost je základním stavebním kamenem Božího řádu. A jak je to s podřízeností jednoho druhému? "Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem..." Ef 5:21

Když hlava rozhodne: "Dojdi tam," údy těla se podřizují nohám, které tělo donesou na určené místo. Když hlava rozhodne: "Uchop to," údy těla se podřizují ruce, aby mohla splnit příkaz hlavy. Musím pokračovat? "Pohleď," a oko je hlavou určeno k tomu, aby hledělo. "Slyš," a uchu je hlavou přikázáno, aby poslouchalo.

V Božím řádu jde o Boží vůli, o Boží příkazy a o určený (vyvolený, předzvěděný) způsob, jak Bůh chce, aby byl příkaz splněn. Podle Božího řádu chodí tělo po nohách a uchopuje rukama, ale lze to dělat i opačně. To, že se někdo snaží chodit po rukách, ačkoli má zdravé a silné nohy, a nebo že uchopuje věci nohama, ačkoli má zdravé a šikovné ruce, není důkazem toho, že neexistuje Boží řád. Jen to ukazuje to, že i v případě postižení těla, tělo umí některé činnosti uskutečnit prostřednictvím jiných údů, které jsou primárně - podle Božího řádu - určeny k jiným činnostem.

Církev, to je tělo Kristovo. A "Bůh umístil údy: každý z nich v těle, jak chtěl. Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo?" 1.Kor 12:18-19

V těle tedy nejde v první řadě o to, zda je noha větší než ruka, i když tomu tak je. Nebo zda jsou plíce větší než slinivka, i když tomu tak je. Pro každou funkci je každý úd v těle vybaven právě tak, jak má být vybaven - jeho velikost je adekvátní tomu, co je od něj očekáváno. A na význam jednotlivých údů je dobré hledět v souvislosti s činnostmi, které mají být tělem vykonány - jednou je důležitější oko než ucho, jindy je to obráceně. Jednou je důležitější loket než koleno, jindy je to obráceně. Pokud o těle budeme smýšlet takto, nedojde k roztržce, neboť se budeme přirozeně podřizovat jeden druhému.

Vedení - celková odpovědnost

Každému je jasné, že celkovou odpovědnost za univerzální církev všech národů, ras a jazyků a všech věků nese Kristus. Mluvíme zde o mnohem menším rozsahu celkové odpovědnosti - např. o církvi ve městě či o jednom místním sboru vedeném staršovstvem. Tuto jasně vymezenou celkovou odpovědnost Kristus deleguje konkrétnímu člověku, který výkon své delegované pravomoci vykonává v součinnosti s jinými, Bohem určenými konkrétními lidmi.

Někteří lidé, i když pro to nemají v Písmu žádné vodítko, ani tuto značně omezenou celkovou odpovědnost jednomu člověku nepřiznají. Jak jim pomoci? Snad jen otázkami, jak si počínají při správě svého manželství. Jsou to rovnostáři naoko, kteří doma vládnou tvrdou rukou? Nebo jsou to rovnostáři z přesvědčení, kteří vládnou společně se ženou a dělají skutečně pouze to, na čem se spolu 100% shodnou? Jak nepraktické a jak nebiblické. V Pánu se totiž i ženatý muž musí umět podřídit své ženě, když Pán koná skutek skrze ženu a ona je tím hlavním prováděcím údem Pánova příkazu. Kdyby byli takto věřící ženatí muži učeni a vyučeni, mnozí by zachránili svá manželství. Pro tvrdost svého srdce se však rozvádějí.

Copak se v církvi mají dělat pouze věci, na nichž se vláda církve (staršovstvo) shodne jednomyslně? Díky Bohu, že Duchem nepokřtění apoštolové měli dost soudnosti a nechali doplnění chybějícího apoštola na losu (Sk 1:26); nesnažili se shodnout, kdo to má být - odevzdali to Pánu a On rozhodl. Když pak přišel Duch svatý, otevřel cestu, která vede k jednomyslnosti ve všech věcech. K jednomyslnosti však dojdou pouze ti, kteří na cestě setrvají, dokonale se vyučí od Boha, v Bohu zůstávají a Bůh v nich - kteří jsou v tomto světě takoví, jako je On - při takových dosáhla láska svého cíle (viz 1.J 4:16-17). Kde ještě není jednomyslnost, tam přichází na pomoc Boží řád vzájemné podřízenosti.

Láska

Dostali jsme se tam, kam bylo třeba se dostat - k té ještě mnohem vzácnější cestě - k lásce AGAPÉ. Láska naplňuje všechno a v ní je naplnění všeho. Lpíš na rovnosti? Poddej se Bohu a otevři se jeho lásce. Jeho láska tě vyučí. A až budeš láskou vyučen, učiníš se služebníkem lidí.

Lpíš na rovnosti? Nedávej se cestou vzbouřenců, ani se nedávej cestou manipulátorů, kteří mají potřebu nastavit "kontrolní" mechanismy. Ano, o kontrolu jim skutečně jde; nedovolí, aby byl někdo větší než oni, i kdyby Boží vyvolení mluvilo rozhodným a jasným hlasem.

Rovnostářství je slepá ulice, v které uvíznou nevyučení a v které se zabarikádují nepoddajní. Cesta lásky však není slepá a spolu s ostatními po ní kráčejí i ti, kteří se z lásky k Bohu učiní otroky všech. Ti jsou pak - podle Božího vyvolení - první mezi rovnými.




Milan Chotaš

Církev - slavná ve své prosté poslušnosti

"Ti, kteří radostně přijali ... slovo ..., vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách." Skutky 2:41-42

Učení apoštolů - zdravá slova, ta Ježíše Krista (1.Tim 6:3) - vymezují hranice území, kde mají učedníci Ježíše společenství s Bohem a spolu navzájem. Mimo toto území mohou mít duševní společenství spolu, nikoli však s Bohem. Jdou-li ještě dále od zdravého učení, mohou skončit ve společenství démonů a poskvrně těla.

Duchovní společenství není bez zdravého učení a duchovní společenství je praktické vyjádření zdravého učení. Učení vedoucí člověka k samotě - k individuální cestě víry - je z ďábla. Samota vězení či pronásledování (v zemích, kde jsou křesťané vězněni či pronásledováni) však nemůže člověka držícího se zdravých slov Krista odloučit od společenství s Bohem.

Zdravé učení vede přirozeně ke společenství a život v učení a společenství vede přirozeně k lámání chleba. Lámání chleba není bezduchý rituál, je to deklarace víry: jako Ježíš Kristus zlomil své tělo a prolil svou krev za mne, tak jsem připraven zlomit své tělo a prolít svou krev za tebe. Proto je chléb lámán ve společenství, v těle Kristově, kde o sebe jednotlivé údy pečují.

Nyní je učení a vytrvalé zůstávání v učení, společenství a vytrvalé zůstávání ve společenství, které jde až k rozlomení těla a prolití krve za druhého - tehdy je zachovávána jednota Ducha a společné modlitby jsou modlitby jedné mysli. Takové modlitby Bůh slyší a vyslyší.

Mluvím zde o církvi (místním sboru), která dosáhla zralosti. Církev, která jde po této cestě vytrvalého zůstávání v učení apoštolů, společenství, lámání chleba a modlitbách a neuhne z ní, zralosti jistě dosáhne.

Církev, která odbočí k cestě supermarketu "křesťanských" aktivit, je již mrtvá - kupuje a prodává svévolníky, kteří držíce se vlastního učení, dělají si, co chtějí, sebestředné individualisty, kteří jsou spolu pouze kvůli vlastnímu zisku a prospěchu, neochotné sobce, kteří pro druhého nehnou prstem, povrchní modlitebníky, kteří se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.

Církev, ta Boha živého, je však slavná - sloup a opora pravdy. (1.Tim 3:15)

Milan Chotaš